Blue Mountains (Modré hory)

Po delší odmlce opět zdravíme příznivce našeho blogu.

Tentokrát jsme podnikli konečně výlet do Blue Mountains (Modré hory). Původně to měl být výlet, kde jsme měli nocovat pouze v zavazadlovém prostoru našeho auta. Archa ale naše plány kompletně změnila, stačilo pár telefonátů a už jsme bydleli pěkně pod střechou velebeni pohostinstvím lidí spjatých s touto organizací (většinou se jedná o bývalé zaměstnance, kteří jsou ale stále aktivní a různým způsobem se snaží vypomáhat). 

Blue Mountains

Než jsme se ale na cestu vydali, tak naše plány málem zhatila první vážnější oprava našeho auta. No ono se vlastně tak ani o závažnou opravu nejednalo, ale vyměnit se to z preventivních důvodů muselo. Po té co jsem přehazoval kola, jsem si všiml, že jsou zničené prachovky na předních poloosách. No bohužel kvůli kusu gumy musí dolu kompletně přední podvozek vozidla což nás ve finále přišlo na 280AUD (z toho materiál na opravu stál asi 60AUD). Paráda!!! práce se tady cení a to jsme to měli se slevou pracovníků v arše.

Na cestu jsem vyrazili ve čtvrtek 17.10. v ranních hodinách ale ještě předtím jsme stihli v bytě přivítat velmi sympatickou spolubydlící z Belgie, která s námi bude mít společné dny volna. Pro mě velice pozitivní...samozřejmě z hlediska výuky anglického jazyka, jelikož se v bytě budeme bavit pouze anglicky. Snad jenom když se budu rozčilovat tak použiju náš rodný jazyk. Teď už zpět k výletu. První den jsme měli v plánu navštívit hned dvě rodiny žijící kousek od Katoomby, k tomuto městu se ještě později vrátím. Prvně jsme dorazili k Barbaře Lamly, kde jsme se ubytovali a poté jsme se přesunuli na oběd k Michealovi Slimmovi. U druhé rodiny jsme měli původně bydlet, ale plány překazila přestavba jejich domu. 

Michael a Pet Slim

Výborný lidi a výborný oběd. Anička před jejich domem vyzkoušela vzít do dlaní prvně cikádu (docela macek).
 

Moje první cikáda:)

 Dále už naše výprava směřovala na první procházku po modrých horách do místa zvaného Wentworth Falls. Fotky z této výpravy opět naleznete v albu. Troufám si konstatovat, že jsme byli výhledem fascinováni a už jsme se těšili na další den. 

Okouzlení z Modrých hor

V podvečer jsme měli domluvenou večeři v domě, kde budeme nocovat až do soboty. Přivítali nás opravdu nádherně, Frank upekl celé kuře, my jsme přidali červené víno a perfektně jsme si u večeře popovídali. Člověk by vůbec neřekl, že Frankovi je 77 let. Celý život je doktorem a ještě teď 1 den v týdnu ordinuje. Barbara byla farářka myslím anglikánské církve, ale nejsem si jistá, oba jsou velice vzdělaní, ona se učí na stará kolena kreslit, Frank se zase zajímá o fyziku a astronomii. No prostě bylo o čem si povídat a jen pro zajímavost jejich pes se jmenuje Tolstoj, právě podle toho, že Barabara při kupování psa četla knihu od Tolstého :). Jsou takový ideální pár, Frank ráno vstane a nosí Barbaře do pokoje čaj na podnosu, jsou k sobě strašně zdvořilí a vůbec...úžasní lidé. Tento kousek psala Anička, no to už můžeš rovnou Ani napsat, že nejsem jako Frank :)...

Barbara, Frank a můj George:)

Další den ráno jsem měl možnost nakrmit volně žijícího papouška King Parrota, což byl pro mě jako milovníka papoušků parádní zážitek. 

Tati co tomu říkáš?

Následně už naše výprava směřovala do již zmiňovaného města Katoomby, které představuje takovou vstupní bránu do Modrých hor. V tomto místě je k vidění jedna z nejznámějších části parku a to jsou skalní věže zvané Tři sestry a dále se tu nachází veliké množství různých procházek delších či kratších (někdy i vícedenních), které jsou celkem dobře značeny. My jsme hned po příjezdu pro naší zvědavost zakoupili vstupenku do "lanovkového centra" zvaného SCENIC RAILWAY, které nabízí celkem čtyři atrakce více zde.

Tři sestry - vše už je lehce zahalené kouřem ze šířících se požárů

Byla to moc pěkná podívaná, ale určitě se bez ní dá obejít (na jeden den to stálo pro jednoho 35AUD). Určitě se podívejte na pár fotek pořízených z těchto lanovek. Po náštěvě Tří sester jsme se rozhodli sejít Giant stairs, což je zatraceně dost schodů, až skoro na samotné dno, a po celou cestu nás pronásledoval starší člověk se svačinou v tašce z hypermarketu, což nás trochu znervózňovalo. Jinak parádní procházka, kterou samozřejmě završíte výšlapem stejného počtu schodů na jiném místě. Doporučujeme! Ještě bych zapomněl na právě probíhající ohně v Modrý horách, a tak už v odpoledních hodinách nám krásné výhledy na tyto hory překazil všudypřítomný kouř. Právě tento den ohně nabraly na intenzitě a hořelo snad na 100 místech. Porovnejte sami....

Ráno...

odpoledne:(

Ještě téhož dne jsme byli pozváni na večeři do restaurace a tak a jsme se náramně najedli....Ještě jednou děkujeme!

V sobotu ráno jsme měli v plánu další výšlap po horách na jiném místě, ale situace s ohněm byla ještě horší a tak veškeré parky byly uzavřeny. Rozhodli jsme se tedy pro jinou atrakci a to navštívit obrovský komplex krápníkových jeskyní Jenolan Caves. 

Jenolan Caves (jeskyně)  - díváte se na Jenolanské závěsy

I když cesta byla celkem krkolomná obzvlášť poslední část tak to stálo za to. Ještě jsem chtěl závěrem smutně dodat, že už jsme měli možnost vidět v přírodě prvně klokany ale zatím co by poražené podél cest. Nikdo je tu neodklízí.

Naše celé album si prohlédněte ZDE :)

Moc Vás pozdravujeme a přejeme, ať se Vám všem daří!!! Anička a Jirka

Mezinárodní přehlídka plachetnic a válečných lodí

A jsme tu zase....:)

moc zdravíme už opravdu z velmi teplého Sydney. V neděli tu bylo asi kolem 33 stupňů, s Jirkou máme za sebou i první spálení, tak teď už si budeme dávat pozor.

Zase jedna fotka do rodinného alba?:)

Tentokrát jsme měli v našich plánech na dva volné dny jasno. V Sydney se konala mezinárodní přehlídka vojenských lodí, která se v takovémto rozsahu nebude dlouho opakovat, protože si Australané připomínají 100 let od prvního vstupu válečných lodí do Sydney. Do Sydney mělo přijet okolo 40 válečných lodí a 20 plachetnic, které kotví v různých částech městského přístavu. My jsme se rozhodli podívat se  ve čtvrtek na plachetnice zakotvené v Darling Harbouru, který je sám o sobě jednou z největších atrakci města a v pátek potom na očekávané připlutí 40 válečných lodí. Pokud si chcete přečíst něco o meznárodní přehlídce v angličtině, odkaz je zde a něco málo v češtine tady.

Čtvrteční den jsme začali prohlídkou Harbour Bridge, i když tam trochu pršelo, je od tud krásný výhled a půjdeme tam znovu, třeba vyzkoušet takzvané CLIMBING Bridge.... Možná ne, není to levná záležitost:)

Bridge Climbing

Odpoledne už se vyjasnilo a my jsme si mohli prohlédnout nádherné plachetnice zakotvené v samotném Darling Harbouru.

Přístav je plný atrakcí pro turisty, je zde Wild life park, kde můžete vidět australská zvířata, Madam Tussauds Museum, Sea Life Sydney Aquarium a hlavně Australian National Maritime Museum (námořnické muzeum).

První koala:):):)

Tam bychom chtěli jít, návštěvník se může podívat na palubu různých lodí od Vikingských plavidel až po ponorku. Pokud si chcete přečíst něco o Darling Harbouru zde je odkaz na Wikipedii. V přístavu jsme strávili krásné odpoledne, viděli jsme natáčení televize přímo v akci...viz foto - druhý den jsme viděli toho stejného moderátora ráno ve zprávách.

jsme přímo u toho...

Ještě jsme se nestihli podívat na Peddy´s market, kde se dá prý pořídit skoro všechno, ale viděli jsme toho spoustu, například i kopii slavné  plachetnice HMS Endeavour na které kapitán James Cook poprvé objevil Austrálii.

The Endavour

V pátek jsme vyrazili docela brzy ráno, protože jsme věděli, že už ve 4 hodiny musíme být zase zpět v našich domech. Jeli jsme přímo k Opeře, kde už se začínali shromažďovat lidé. Kolem 10 hodiny to celé vypuklo, ze zálivu začala vyplouvat jedna válečná loď za druhou, lodě byly obklopeny desítkami malých doprovodných plavidel, takže to na chvíli vypadalo, že v přístavu nebude dost místa pro všechny. Lodě proplouvaly přímo kolem Opery, posádka čítající určitě něco kolem 200 lidí na každé lodi byla nastoupená, nad námi prolétaly vojenské vrtulníky spolu se skupinkou akrobatických stíhaček.

Velkolepá podívaná

A my jsme se jen kochali, bylo to monstrozní, za zády nám začala hrát výborná námořní kapela a tak jsme se přemístili na schody před operu, koupili jsme si kafíčko a zákusek a poslouchali jsme nejrůznější melodie. Rozhodli jsme se, že už nikam jinam spěchat nebudeme a kapelu jsme si vychutnávali až do odjezdu zpět domů. Ještě jsem chtěla dodat, že ten den jsme se zapomněli namazat a dopoledne strávené na sluníčku stačilo na pořádné spálení v obličeji.

Kapela hrála krásně, skoro jako PM Bend:)

VÍCE FOTEK...MORE, MORE, MORE PICTURES 

 

Posíláme velké pozdravy všem a těšíme se na zprávy od Vás.

Trip to Cronulla, Bundeena and Royal National Park

Hello Dear friends:)

Opět přicházíme s novým záznamem do našeho blogu. V uplynulých dvou dnech volna, které připadaly na 26. a 27. září jsme konečně podnikli výlet s jasným záměrem přenocovat v autě. Ještě před odjezdem jsme si ráno rychle zařídili pojištění pro náš vůz, v případě, že bysme někoho cestou "nabořili", což by se posléze nemuselo krutě vyplatit, a jako úplný žebráci domů cestovat nechceme.

Cílem našeho výletu byl jižní okraj Sydney jménem Cronulla. Zde jsme se chystali navštívit tamní pláže a přírodní parky. Cestou jsme ještě museli tankovat a můj záměr najít nejlevnější benzinku se posléze nevyplatil a byli jsme nuceni natankovat na nejodlehlejší benzince za úplně nejvyšší cenu. Příště už si dám vážně pozor :). Cestou v autě jsme se dohodli, že první den navštívíme park Cape Baily, po příjezdu jsme si udělali piknik na pobřeží při ulici Prince Charles Parade. Rozepíšu se trochu o pikniku, protože to byl piknik s příchutí křupavého písku. Foukal totiž tak strašně silnej vítr, že si člověk připadal jak na nějakém peelingu obličeje. Já už to nemůžu nenapsat, pokaždé když někam vyrazíme řešíme stále to stejné - Anička potřebuje na WC v místě, kde to prostě nejde ale nedá se to odložit...

Anna and Jirka watching "whales"

Po vjezdu do již výše zmiňovaného parku jsme uhradili poplatek za auto 7 AUD na den. Lístek se nesmí zapomenout vložit za okno automobilu, což se stalo a my ho pěkně nosili u sebe v teple peněženky celý den, čímž jsme se vystavili riziku značně vysoké pokuty. Ještě teď se bojím, aby mi dom nepřišla obálka...Zaparkovali jsme na vyhrazeném parkovišti u vyhlídky na oceán, kde můžete pozorovat velryby, my jsme to štěstí neměli.

Velryby jsem neviděli, ale meditace na konci světa byla nádherná

VÍCE FOTEK...MORE PHOTOS

Poté jsme vyrazili na pěší túru k majáku na samotný výběžek tohoto poloostrova. Cesta probíhala buší, po kamenných útesech a někdy i blátem a pískem. Procházka určitě stála za to, odměnou byly nádherné výhledy na útesy a burácející oceán. Jelikož si Anička vyrazila pěkně v sandálích, tak bych případné zájemce o tuto túru a i jiné chtěl od druhu této obuvi odradit a určitě si sebou přibalte dostatek vody a nějaké sušenky, cestou se to vážně hodí.

Když jsme se vrátili k autu vyrazili jsme ještě na malou procházku při západu slunce přímo v místě, kde se svou lodí u břehů Austrálie přistál poprvé kapitán Cook v roce 1770. Následně jsme se autem přesunuli do Cronully, kde jsme si došli na véču, kterou jsem si snědli pěkně u pláže a poté nás čekal výběr nejvhodnějšího místa k přenocování. Použili jsme naše mobilní telefony a v mapách na googlu vyhledali odlehlé parkoviště u pláže. Tak úplně odlehlé nebylo, auta se tam střídaly do pozdních hodin jako na Václaváku a asi půl hodiny po půlnoci si z tohoto místa místní mladící udělali závodní dráhu. Výbornej nápad, seděli jsem v první řadě a úplně zadara. Čekal jsem, kdy to do nás kdo naboří... Naštěstí se tak nestalo a mohl jsem konečně klidně usnout. Kdyby Vás zajímalo co Anička tak ta tu skvělou podívanou opět zaspala, příště už jí na takový závody nevezmu a bude pěkně sedět doma. Velice brzy ráno kolem půl šesté se celé parkoviště zaplnilo lidmi, kteří se přišli vysportovat na pláž a do přilehlého parku. Já jsem se zatím pěkně vyvaloval v autě.

Východ slunce na plážích v Cronulle, tam budeš mami snad bydlet

Jirka tu nádheru ale bohužel skoro celou zaspal:)

O půl deváté už jsme nastupovali na malý dřevěný trajekt, který nás zavezl na odlehlejší místo zvané Bundeena přímo u Royal National Park, kde jsme se prošli po krásné pláži až k samotnému cípu (Jibbon Head), bylo to velice hezká podívaná, ostatně podívejte se na pár fotek a posuďte sami. Cestou zpátky jsme se na již zmíněné pláži konečně vykoupali :)).

První koupání

Byla to velice chladná koupačka ale užili jsme si jí. Nakonec jsme se opět nalodili na trajekt a vyrazili za našimi coremembry.
Všechny Vás moc zdravíme a budeme se těšit, až Vám něco zajímavého zase napíšeme.

PS: A pište také vy, budem rádi za vaše novinky

J&A