středa 25. září 2013

Výlet do Ku-ring-gai a Narrabeen

Milí kamarádi,
přicházíme s dalším zjištěním :) život v Arše je velice pestrý a člověk někdy nemá vůbec na nic čas, v 7 ráno vstaneme a v 10 večer se vrátím do svého pokoje. Někdy už mi nezbývá sil na psaní a jsem ráda, že můžu hned usnout, ale dnes ráno mám do 10 hodin volno, tak Vám můžu napsat jak jsme prožili naše volné dny....

Měli jsme minulý týden volno od čtvrtka do neděle odpoledne, plánovali jsme nejdřív výlet do Blue Mountains, ale počasí ani moje zdravotní problémy nám to nedovolily. Jirka už si myslí, že nám tady v Campsie koluje nějaký vir, protože se tady střídáme v tom kdo má zrovna střevní chřipku. Já jsem jí bohužel měla ve čtvrtěk ve dnu volna, tak jsme museli zůstat jeden den doma, což nám ale nakonec oběma nevadilo, alespoň jsme dospali spánkový deficit.
Na pátek a na sobotu jsme pak naplánovali jednodenní výlety s návratem do bytu v Parramattě, přespání v našem autě snad zkusíme příště.

V sobotu jsme přejeli asi 20 km do Ku-ring-gai Chase Národního parku, kde jsme podnikli asi 10 km procházku podél Cowan creek (Cowan potoku, řeky), až ke krásnému soutoku nazvanému Bobbin Head. Na procházku jsme se nechali inspirovat opět speciálními kartičkami na tracky, které každému kdo sem přijede vřele doporučujeme.

 Pohled na Cowan Creek
Cesta kolem potoka začínala u památníku II světové války, ve tvaru egyptské sfingy, potom už jsme pokračovali lesem podél rozšiřujícího se potoka, všude kolem bylo hodně kapradí a na stromech i pod stromy zajímavá obydlí termitů. Moc krásný byl soutok 2 potoků – Bobbin´s Head, kde byl zároveň i přístav a bazar lodí. Přímo na místě lodě opravovali, lakovali a prodávali dále. Tak jsem s Jirkou zapřemýšleli o koupi takové lodě, loď která je na obrázku za Jirkou stála asi 175000 babek, v přepočtu něco přes 3 miliony Kč … s tou bysme ale svět asi neobepluli, tak uvidíme :).

 Jirka a naše budoucí plavidlo:)

Na soutoku jsme si snědli naše sendviče po vzoru Australanů, pěkně pod stříškou a pokračovali jsme do strmého srázu, kde byl opět krásný pohled na přístav lodí. Potom už jsme se pomaleji či rychleji, protože se blížila pěkná čina, vraceli k autu. Stihli jsme to o chlup, rozpršelo se a my jsme si opět, asi už po několikáté, řekli jak je pěkné mít auto. 
Večer jsme se sešli v bytě s Kevinem, který měl společně s námi volný víkend a poprvé jsme trochu pokecali u australského piva a vína :). Pozn. víno je tu mimochodem docela levné v porovnání s ostatním alkoholem. Kvalitní červené víno se nechá pořídit i za 4 babky. Za to třetinka plechovkového piva stojí i 5. Pro milovníky piva z ČR to není příliš pozitivní zpráva.

Druhý den jsme vyrazili na krásnou procházku podél severního pobřeží z Narrabeen Beach až do Manly (tam budeš možná mami někde bydlet). Vyrazili jsme společně s Kevinem, Elinou (koordinátorka Jirkova domu) a Aileen (koordinátorka mého domu). Zajímavým zážitkem bylo jet naším autem přes City, kdy při najíždění na Harbor Bridge jsme projeli celkem vysoko těsně kolem mrakodrapů (Jirka's tip). Ohledně auta jsme získali další zajímavou zkušenost a to s parkováním, parkování podél pláže Manly a myslím, že to bude platit obecně i u dalších pláži, je hodně drahé. Vyplatí se určitě zaparkovat někde trochu dále v ulicích, protože parkování na den nás stálo 33 dolarů! Nicméně bylo nás na to alespoň pět :).
 Naše parta

Autobusem jsme popojeli do Narrabeen a odtud už jsme podél pláží, či po plážích šli směrem do Manly. Chůze po pláži byla někdy velice namáhavá, ale za to nám poskytla nezapomenutelné výhledy na oceán, zálivy, obrovské golfové hřiště, australany hrající kriket, výčnělek do moře, kde si člověk připadal jako na konci světa ale i obrovský roztomilý buldok koupající se v oceánu.


Byl to nádherný den strávený s našimi přáteli z Archy. Tuto procházku určitě doporučujeme každému, kdo přijede do Sydney, pobřeží v Sydney je velkým trhákem, však se podívejte na pár fotek...

Jeden z mnoha krásných pohledů

Poslední půl den volna jsme strávili v bazénu blízko Campsie, bazén je pod palmami, tak jsme si pěkně odpočinuli před návratem do našich domů, kde už na nás čekali naši milí coremembři. Jak jsem napsala již na začátku, život  v Arše je opravdu velice pestrý a běží v docela rychlém tempu. Co se týká novinek, oba s Jirkou naplno jezdíme, což je hlavně pro mne docela veliká zodpovědnost, doprava v Sydney je někdy opravdu HEAVY - hodně hustá. Přesto už jsem podnikla s Janine a Katie malý výlet do Sydney Olympic parku, kde se konaly letní Olympijské hry v roce 2000, je to obrovské místo s mnoha sportovišti, které bylo vybudováno jen kvůli hrám. Nyní je park velice vylidněný, a proto se Sydney snaží o zaplnění parku kavárnami, které by přilákaly více lidí. Další novinkou je, že nacvičujeme s coremembry takové malé divadlo o narození Ježíše, které budeme hrát na předvánoční schůzce. Tímto bysme se s vámi pro tentokrát rozloučili a další příspěvky očekávajte, až zase něco pěkného prozkoumáme. J&A. 


sobota 14. září 2013

Nákup automobilu...



Konečně!!! naše první společné auto,

tak a je to za námi, podařilo se nám koupit vozidlo, které jak doufáme nás bude spolehlivě a hlavně bezpečně  vozit po Austrálii. Pro mě to byl velice vyčerpávající týden, jelikož jsem celé večery pomalu až do ranních hodin vysedával u PC a hledal to pravé auto pro nás. Někdy jsem hledal i v pracovní době...
První reálnou zkušenost s nákupem jsem měl minulou neděli, kdy jsem vyrazili společně s Rossem a Geoffem se podívat na Mitsubishi Verada (station vagon) z roku 1996 s 3l benzínovým motorem a samozřejmě automatickou převodovkou. Auto mělo mít najeto pouho pouhých 137t km, ale vnějškem a vnitřkem tomu moc neodpovídalo. Jelo ale hezky a vše fungovalo, a tak jsem o tom nákupu usilovně přemýšlel. Nicméně jsem se rozhodl sečkat a přizvat si na pomoc Raye. Ray je přítel velice hodné kolegyně Mamie a pracuje jako mechanik pro Toyotu. Domluvili jsem se na další den ale auto už bylo pryč. Auto stálo 1600AUD a mělo propadlou registraci, což zde není levná záležitost. Trošku mě to mrzelo.
V Sydney je ale obrovská nabídka a zároveň i poptávka, kde se skýtá veliká příležitost si lehce přivydělat rychlým nákup slušného auta, které pak jak se u nás slengově říká trochu "navoníte a opět ho dáte do oběhu. Měl jsem tu možnost to poznat na dvou autech, o které jsem měl zájem a kde jsem zaváhal a nebyl tak rychlý. Tito drobní přeprodejci většinou nejsou ani majiteli a ani se neobtěžují kolikrát změnit fotky a popis inzerátu a auto hned prodávají o 200AUD a víc dráž. V případě Mitsubishi to později bylo o celých 1100AUD, jelikož zaplatili registraci na půl roku (cca 400AUD) a prošli technickou prohlídkou. Protože jsem nebyl moc úspěšný s hledáním aut na inzerát, zaměřil jsem tedy svou pozornost na aukce, které mám rád z domova a vrhnul jsem se na australskou odnož Ebay. Přihlásil jsem se jako vždy na účet sestřičky Táni, které tímto děkuji :) a začal vesele přihazovat. Měl jsem v hledáčku dvě auta Mitsubishi Magna 3,5l benzín se sportovní automatickou převodovkou ale to byla trochu šílenost a další a to jsem opravdu moc chtěl Toyota Camry z roku 1998 ale ve špičkovém stavu, které mělo najeto 167t km. Bohužel i tady bez úspěchu a s přihazováním jsem skončil na částce 2700AUD. Stanovil jsem si jasný limit.
Začínal jsem být trochu nervózní z mých neúspěchů a další auta tedy byly opět z inzertních serverů: Volvo V40 r.v. 1999 s manuálem! a dále Mitsubishi Magna r.v. 2004, Toyota Camry r.v. 1998, Honda CRV r.v. 1999. Všechny tato auta už jsme o našem volnu objezdili s Aničkou společně hromadnou dopravu a pěšo. Vyjímku tvořila Honda CRV, kdy dva silně opálení hošící byli tak ochotní, že přijeli k nám před náš dům. Snažili se nás vehementně přesvědčit o kvalitách svého vraku!!! Jízdu tímto vozem bych přirovnal jako chodit po laně bez jištění v silné vichřici. Pěkně jsme poděkovali a slíbili jim telefonicky udělat nabídku, což jsem si teď uvědomil, že jsem neudělal...Měl bych to ještě napravit :).
Teď se vrátím k prohlídce zbylých aut, které se uskutečňovalo ve čtvrti Bankstown. Teď si vzpomínám, že mne před touto čtvrtí někdo varoval a dobře asi věděl proč. Hordy muslimů a prodejci v autobazarech důvěryhodný jako opálení hráči skořápek. Ale přece jenom nás jeden nalákal na slušně vypadající a velmi pěkně jedoucí Toyotu Camry zelené barvy z roku 1998 a za rovných 3000AUD s půlroční registrací a 1letou zárukou na mechanické vady. Aničce se velmi líbilo a i já jsem chtěl mít to trápení za sebou. Nicméně jsme opět pro naší jistotu požádali o pomoc odborníka na telefonu Raye a ten nám vzkázal abychom na něj počkali a posléze aby mohl náš záměr překazit. Musím říct, že se opravdu vyzná a s prodejcem se dal hned do řeči a našel na autě pár nesrovnalostí. Teď jsme mu za to velmi vděčni...Je velmi sympatickej a opravdu člověk srdečné povahy. Slíbil, že bude hledat i za nás, a že nám s výběrem pomůže. Poté nás odvezl na vlak a my vyrazili na prohlídku večerního city s mojí šéfkou Elínou a jejím přítelem. Došli jsem si na večeři a já okusil prvně dva druhy místních piv. I když se neřadím mezi znalce, tak naše pivo je prostě naše pivo. V pozdních hodinách jsme vyrazili dom vstříc zítřku, který měl být pro nás tím vítězným. Brzy ráno jsem usedl k PC a začal hledat a našel jsem!!!

Anička s prodejcem našeho automobilu

Toyota Camry bílé barvy z roku 2001 najeto 240t km, servisní kniha 3l benzínový motor V6 se čtyřstupňovou automatickou převodovkou a s výkonem 187 koňských sil. Předměstí s názvem Paramatta v nás budilo větší důvěru a tak jsme se sbalili a vyrazili opět na veřejnou hromadnou dopravu. No nebudu to moc protahovat, auto jsme jednoduše asi po hodinové prohlídce a zkušební jízdě koupili :). Ohromně nás překvapil starý chlapík, který to auto prodával. Podařilo se mi ho o 200AUD usmlouvat a bylo nám ho pak na konci trochu líto. Sumasumárum nás auto přišlo na 2800AUD v přepočtu cca 50t Kč s tříměsíční registrací. Proč Toyota Camry? Toyota je tady nejrozšířenější auto a její pověst je celosvětově známá a proč model Camry? Určitě pro svou velikost (chystáme se spát v zadní části) a pohodlnost na delší cesty. Doufám tedy, že dostojí svému jménu a bude nám spolehlivě sloužit na cestách i necestách. Pro zájemce přikládám odkaz na technické parametry pořízeného vozidla:




Kdyby Vás zajímalo cokoliv kolem nákupu auta v Austrálii jsem nyní připraven Vám kdykoliv poradit, pár zkušeností s místním trhem jsem snad posbíral :).

 


 







Opět přidám závěrem jeden nový postřeh. Velice mě zaráželo, že se obyčejné nákupní vozíky povalují kolem silnic. Jeden večer se tak vracím pro zakoupený chléb, který jsem nechali mimochodem v prodejně a najednou vidím speciálně upravené vozidlo, které tyto vozíky nakládá a sváží zpět do obchodu.    

čtvrtek 5. září 2013

Můj dům v Borwood (My House in Borwood)

Zdravím všechny zájemce o náš blog,

s Aničkou jsme si slíbili, že představíme trochu naše domy a naše pokoje, které obýváme a ve kterých trávíme svůj volný čas, kterého opravdu moc není jak se může někdy z fotek zdát :). Utíká mi to tu snad ještě rychleji než doma. Čas se prostě nedá zastavit. Ale na druhou stranu jsem za to moc rád protože to jasně poukazuje na fakt, že si to tu užívám a nejenom prožívám.

 Půdorys našeho domu:)

Dům, ve kterém bydlím je opravdu obrovský, což podtrhuji přiloženo fotkou, na které jsem označil můj pokoj. V prvních momentech jsem měl problém se orientovat a najít si tu správnou koupelnu. Hned vedle mého pokoje je pokoj, který obývá Geoffrey a až v zádní části domu je pokoj obývaný Brucem, o oba se "snažím" pečovat. Dům je situován do předměstí Burwood, ulice Burwood, je to velmi rušná ulice a bydlí zde hodně bohatých lidí, což se nedá přehlédnout jelikož jejich domy vypadají jako malé zámky.

Aby to dnes nebylo jenom o domech a pokojích, tak Vám popíši zhruba co se dělo o uplynulém víkendu. Byl to velice slunný a již velmi teplý víkend. Dnem prvního září začíná jaro a je to na přírodě velmi znát. V neděli, na již Aničkou zmiňovaný Father's Day, jsem vyrazili já, Ross a Christina s našimi core members na poněkud vzdálenější pláž, která leží severně od Sydney a jmenuje se příhodně Palm Beach. Okusil jsem prvně oceán na vlastní nohy :). Zatím nic na velké koupání ale už se nemůžu dočkat, až tam skočíme a zároveň jsem zavzpomínal na domov. Cestou zpět jsme narazili na větší množství papoušků Kakadů, kteří si prostě jen tak sedí na plotě... Je něco fascinujícího vidět na vlastní oči jak se tito exotičtí ptáci pohybují ve volné přírodě a nejsou nikterak uzavřeni v klecích, tak jak to známe od nás. 

Můj pokoj

Momentálně se začínám poohlížet po nějakém autě pro nás, které bychom rádi využili na několikadenní výlety po blízkém okolí Sydney a taktéž pro přepravu po městě. První na co jsem při hledání narazil je, že je tu nemožné sehnat auto, které by mělo objem pod 2,5l a za druhé tu skoro neznají manuální převodovku. Kamarád/kolega Ross zrovna jedno takové vlastní a říkal, že mu to aspoň nemůže nikdo ukrást :). Jinak převážná většina aut je na benzín, který vyjde v přepočtu na nějakých 24Kč/l. Jezdí tu opravdu hodně přemotorovaná auta, ve kterých se velice často a rádi předvádí a sem tam i závodí místní komunita. I náš dům jedno takové vlastní :), jde o Kiu Carnival 8 místné autíčko s pekelným zrychlením. 

Závěrem bych chtěl ještě zmínit pár nabytých postřehů. Zámky se otevírají na opačnou stranu, voda teče do odpadu taky na opačnou stranu a princip jejich udávání směru směrovkami na kruhovém objezdu mi prostě nejde na rozum.

Botanical Gardens a Bondi Beach

Milí čtenáři,
po týdnu jsme opět měli volno, tak jsme se vypravili na pěší procházku po tzv. CITY – kolem Opera House, přes Botanical Gardens (Botanické zahrady), St Mary´s Cathedral a potom jsme přejeli na nejznámější pláž v Sydney – Bondi Beach. Co se týká Bondi Beach, znala jsem ji od první chvíle co jsem v Sydney díky jednomu z našich Coremamberů – Bonfire se velice nerad sprchuje, tak vždy, když se má jít sprchovat, motivujeme ho tak že se půjde koupat na Bondi Beach, takže u nás v domě máme Bondi (“bondaj“) každý den:)

 Pohled na city z Botanical Gardens

Dnešní den byl (a už jsme opět u počasí) opravdu letní, bylo asi 30 stupňů, trochu jsme to oblečením podcenili, tak nám bylo docela horko. Já jsem se asi i trochu spálila, přestože jsem se namazala krémem, ale jak nám opravdu všichni zdejší zdůrazňují, je potřeba mazat se kvalitními opalovacími krémy, protože zde umírá veliké množství lidí na rakovinu kůže. Je tu velice slabá ozonová vrstva a slunce pálí jak divé.

Operu jsme obešli celou dokola, je opravdu obrovská a architektonicky velice zajímavá, již teď můžu říct, že jsem byla v Opera House, i když jen na záchodech:). Nicméně jsem si vzala program a budu se snžit najít nějaké představení.

Jednou z krás Sydney, kterou by měl každý navštívit jsou Botanical Gardens (Botanické zahrady), s Jirkou jsme si najednou připadali uprostřed rušného CITY jako v ráji. Díky jaru začínají kvést nádherné rostliny, prošli jsme se v deštném pralese, na stromě nad našimi hlavami usilovně pracoval překrásně barevný papoušek, v jiném koutě zahrad kvetly tulipány a dali jsme si oběd pod stromem s nádherným výhledem na Harbor Bridge a Opera House. Jestli jsem někde viděla opravdu hodně běžců, tak tady. Lidé tu běhali jak o závod, cvičili na trávníku, prostě pohoda všedního dne, lidé tu místo práce chodí běhat:).
V Botanical Gardens se dá strávit opravdu hodně času, protože jsou docela rozlehlé a opravdu se máte na co koukat.

Jirka fotil na manuál:)

My jsme potom zašli do malého přístavu, kde jsou zakotvené soukromé lodě, no nebyla by to paráda?
A potom už překrásná St Mary´s Cathedral v gotickém slohu. Největší atrakcí ale asi bylo, když jsme pozoravali jak se před katedrálou střídá jeden pár asijských novomanželů za druhým a fotí se naprosto stejně na stejných místech, ve stejných šatech se stejnou kytící rudých růží v ruce.
Hned vedle katedrály je Hyde park, nejznámnější park v Sydney (sranda jak se všechno jmenuje stejně jako v Anglii), odtud jsme přejeli vlakem a potom autobusem na Bondi Beach.

Jirka a Bondi Beach v noci

Na tak široké pláži jsme ještě nikdy nebyli, je pravda, že pláž má své kouzlo, nádhera, voda teda dost studená a protože jsme přijeli už docela pozdě i písek už nebyl teplý. Přesto bylo ve vodě spousta surfařů a čím se vlny zvětšovaly, tím více se jich snažilo vlnu chytit. Bylo krásné jen tak sedět na pláži, nebo se procházet a pozorovat zapadající slunce. Jako my, spousta lidí měla na pláži piknik. Z pláže vedou další pěší stezky podél dalších pláží, ty jsme už bohužel dnes nestihli, ale určitě jsou stále na našem, (nebo vašem:)) seznamu. Pro mne osobně je atmosféra zdejších pláží opravdu nezapomenutelná, vše na mne působilo velice relaxačním dojmem, no prostě musíte to zažít. Jedním z trocha mínusů u mne asi bude to, že si dokážu představit, že v létě je Bondi Beach opravdu našlapaná k prasknutí, což už asi nebude úpně ono, ale třeba se pletu.

Všechny Vás moc zdravíme, je to paráda a snažíme si to tu užívat plnými doušky.